Potřebuju vůbec nějaký kurz o výchově? Každý rodič ví přece nejlíp, jak vychovávat svoje dítě.

Možná nepotřebujete. Otázkou pak ale je, co děláte na téhle stránce :) Možná jste sem přišli, protože vás s dětmi něco trápí, něco vám nefunguje, a hledáte radu? 

Protože v momentě, kdy se člověk stane rodičem, začne se dostávat do situací, které jsou pro něj nové, nepředvídatelné, náročné. Měl o výchově svoje představy, než se mu dítě narodilo, a ty představy najednou berou za své. Protože přichází únava a vyčerpání. Protože se to dítě nechová „vzorově“, podle učebnic a tabulek o vývoji, chová se svým vlastním způsobem a má svoji hlavu. Znáte to asi? 

A najednou se ten rodič, který chtěl vychovávat podle svého nejlepšího citu a zdravého rozumu, slyší říkat stejné věty, které říkali jeho rodiče. V dětství ho štvaly nebo zraňovaly, a teď je automaticky opakuje, dokonce i s tím nepříjemně kousavým tónem, který ho jako dítě bolel do uší. A neumí to zastavit. V tu chvíli jsou rozum i cit v koncích a rodič si jenom přeje, aby to jeho dítě aspoň chvíli „normálně fungovalo“. 

Prošli jste si nebo procházíte něčím podobným? Dostáváte se do situací, kdy se cítíte bezradní? 

Jak je to možné? „Každý rodič ví přece nejlíp, jak vychovávat svoje dítě,“ zní opakovaně mezi rodiči. A přesto tak často nevíme. 

Proč rozum a cit někdy nestačí

Důvodů existuje celá řada. Jedním z nich je, že si s sebou do dospělosti neseme svá dětská zranění, způsobená v dobré víře právě výchovou. A často pak ve vypjaté situaci (třeba když děťátko celou noc pláče) automaticky reagujeme z pozice zraněného dítěte, ne z pozice zralého rodiče. To jsou přesně ty chvíle, kdy víte, jak je to správně a že byste neměli na dítě křičet, a přesto se neubráníte emočním výlevům, které vás následně mrzí. 

Dalším důvodem je např. to, že jednoduše opakujeme, co známe. I když jsme třeba zažili výchovu, která nám zpětně nepřipadá ideální, a chtěli bychom to dělat jinak, v mnoha situacích nám najednou chybí „know-how“. Chceme to jinak, ale nevíme jak, takže automaticky sáhneme po tom, co známe od svých rodičů nebo vidíme ve svém okolí. 

To nemusí být vždycky nutně špatně, cílem není kritizovat výchovu našich rodičů a zříct se jí. Dělali to nejlepší, co v tu chvíli uměli, a díky nim jste tady. Ale pokud se v tom teď vy necítíte dobře a vaše problémy s dětmi se opakují, je to zpráva, že výchovné vzorce, které opakujete, nemusí být funkční.

Pokud cítíte, že vám to rodičovské know-how někdy chybí, nebo pokud vidíte, že se vaše výchova ubírá směrem, jakým nechcete, a vaše dítě na vás nereaguje, jak byste si přáli, je tu možnost, že byste kurz o výchově a nový pohled zvenčí ocenili.

Rodičovství – nejtěžší práce na světě

Řídit auto mě taky nenechají bez kurzu

Řídit auto mě taky nenechají bez kurzu. A vychovávat dítě je o mnoho větší zodpovědnost. Tak nevidím důvod, proč to pokládat za samozřejmou součást každého člověka. Zlehčování jako „vždyť to umí každý“. Můj syn mě dělá šťastnou a moc bych chtěla, aby byl šťastný taky. Předporodní kurzy absolvuje každá druhá matka, na porod trvající možná 10 hodin se připravujeme půl roku. Ale na kurz výchovy (nemusí být nutně ten váš), která trvá 18 let, už nějak nezbyl čas. Vzdělávání je podle mne důležité ve všech oblastech života.

- Lucia 

Kurz mi pomohl přestat s dcerou bojovat

Já jsem kurz potřebovala. Chtěla jsem se vyhnout větám, které mě jako dítě zraňovaly. Jenže přistihla jsem se, že je začínám používat taky. Dcera na ně začala reagovat ještě větším vzdorem. A já nevěděla, jak to dělat jinak, aby to fungovalo. A v tomhle mi Nevýchova pomohla. Pomohla mi nastartovat komunikaci a přestat spolu bojovat. A nakopla mě nejen ve vztahu k dceři, ale i ve vztahu k sobě, abych se cítila spokojeně ve svém životě.

- Eliška

Kurz pomáhá znovu najít svoji přirozenost 

Souhlasím s tím naprosto. Výchova je přirozená věc. Jenže taky jsem přesvědčená, že jsme se od té přirozenosti vzdálili. Z mojí vlastní zkušenosti vím, že v situacích, kdy by měla nastoupit přirozenost, začneme často reagovat podle naučených vzorců, nebo ze strachu. A přirozenost zmizí. Kurz pomáhá rodičům svoji přirozenost znovu najít a začít ji používat. Ale samozřejmě, věřím, že je spoustu rodičů, co kurz vůbec nepotřebují, přirozeně na děti reagují a funguje jim to.

- Monika

Cítila jsem, že jako máma selhávám

Někdo to nepotřebuje, ale já jsem to přirozeně nedávala. Byly to moje děti a já jejich máma, ale neproudilo to mezi námi. Někdy jsme dlouho bojovali, nerozuměli si a byli jsme z toho všichni unavení a smutní. A kurz mi pomohl dětem porozumět. 

Navíc, tím, že mi to nešlo, cítila jsem se neschopná. Že jako máma selhávám. Napadalo mě i to, že jsem nikdy máma být neměla, když to neumím přirozeně. Díky Nevýchově mi naštěstí došlo, že není potřeba se trápit. Že je potřeba se jen některé věci naučit a pak to bude klapat. Nasbírala jsem jistotu já, jako matka. A to se nakonec projevilo na vztahu k dětem.

- Andrea

K čemu je dobrý kurz

V kurzu Nevýchovy neradíme rodičům, co mají dělat, to by bylo příliš málo pro nejdůležitější práci na světě :) Učíme je, jak objevit svoje vlastní rodičovské know-how. Tím, že jim pomáháme:

• vidět staré výchovné vzorce, které automaticky opakují, a zbavit se jich,
• zažít svět z pohledu svého dítěte, porozumět mu a vyhnout se díky tomu nefunkčním výchovným strategiím,
• naučit se komunikovat se svým dítětem tak, aby jim rozumělo a mohlo jim začít vycházet vstříc. 

Není to jen kurz o výchově. Jde o víc

Kurz Nevýchovy není jen kurz o výchově a o tom, jak se zbavit problémů s dětmi (i když to samozřejmě v první řadě). Je i o tom, co chceme svým dětem předávat. O tom, jestli i ony jednou budou jako rodiče bezradní a budou potřebovat kurz, nebo díky naší výchově už nepřevezmou nefunkční výchovné strategie a půjdou do dospělého života lépe připravení než my. 

Je totiž mnoho pravdy na tom, když slyšíte: vychovávej vlastním citem, každý rodič ví nejlíp, jak má svoje dítě vychovávat. Máme tu rodičovskou dovednost přirozeně v sobě. Ale je přikrytá a zdeformovaná spoustou výchovných vzorců, omylů a záseků, které si předáváme z generace na generaci a které způsobují, že v něčem tak samozřejmém, jako je porozumění svému dítěti, tápeme.

Já jsem tak ráda, mami, že to u tebe skončí. Chápeš?

Při puse na dobrou noc se mě naše osmiletá dcera Johanka začala ptát, co že znamená ta výchova-nevýchova. O co jako jde? A to jako fakt dělám taky úkoly?

Ve stručnosti jsem popsala, o co jde. Jak si moc přeji, abychom na sebe doma nekřičeli. Jak si přeji, abychom si dokázali říct, co nás těší, co potřebujeme, domluvili se a bylo nám všem spolu dobře. Jak se to sama musím taky učit. Začaly padat zvídavé otázky…

„A jak to bylo, když jsi byla malá? A to jako jsi musela vždycky udělat, co děda řekl? A on se neuměl domlouvat? Ne? No teda…Ani jeho maminka s tatínkem to neuměli? Ne? Tak oni ho to nenaučili?!“ A tak jsme to probraly z mnoha stran a nakonec mi Johanka povídá: „Já jsem tak ráda, mami, že to u tebe skončí. Víš, jako že už to nepůjde dál přese mě. Chápeš?“ 

Chápala jsem. Se slzami v očích.

- Kristína Otevřelová

Kurz Nevýchovy je možnost, jak přestat tápat, a stát se rodičem, který už žádné další kurzy nepotřebuje. 

Podívejte se taky na