Jaké jsou děti, vychovávané Nevýchovou. Co z nich roste?

„Já to vidím kolem sebe, ty dnešní rozcapené děti, co neznají žádné hranice, myslí, že si můžou všechno dovolit, a rodiče kolem nich skáčou.“

Máte takovou zkušenost? 

Podobná situace je většinou výsledkem volné výchovy, která nemá s Nevýchovou nic společného. 

Nevychované děti: strhují na sebe pozornost

Nevýchovné děti: jsou pozorné k druhým

Děti, které jsou vychovávané Nevýchovou (pokud je to opravdová Nevýchova), nejsou nevychované, nezvladatelné a neschopné přijmout jakákoli pravidla. Vědí, co je vzájemný respekt, a necítí se být středobodem vesmíru, kolem kterého se všechno točí. Vyrůstají v rodině, kde je běžné naslouchat jeden druhému a domlouvat se na společných pravidlech. 

Jsou empatické, vnímavé k druhým, ochotné ke spolupráci. Umí vyslechnout a hledat řešení, když něco nefunguje. 

Stejně tak dokážou říct, když se jim něco nelíbí, a postavit se za sebe. Klidně třeba řeknou: mně to vadí, když na mě křičíš. Nechtějí si nechat všechno líbit, umí se ozvat. Což je důležitá dovednost pro život, až jednou „vyletí“ z rodiny do světa, kde jim nebude stát za zády rodič, aby je ochránil. (Třeba pokud se setkají s nátlakem nebo agresí ve škole, v práci, v partnerském životě.)  

Nevýchovné děti: jsou otevřené. Chtějí se domluvit

Samozřejmě jsou to pořád děti. Taky mají emoce, taky někdy pláčou, zlobí se nebo dostanou z něčeho strach. Ale umí svoje emoce zdravě projevit. Nejsou zvyklé dusit je v sobě, nebo je naopak přehánět a vydírat jimi. Nepotřebují předvádět hodinové scény a něco si tím vynucovat. Protože vědí, že když něco potřebují, můžou se na tom domluvit. 

Dokážou taky s důvěrou přijít a o svých pocitech mluvit, netutlají je před rodiči. Takže pokud nastane jakýkoli problém, vždycky se o něm jako rodič dozvíte a můžete ho spolu řešit. A nemusíte trnout, že by vám dítě dělalo věci za zády. 

A co z nich tedy roste? Podívejte se na pár příkladů. 

Od té doby, co žijeme Nevýchovu, syn automaticky a nadšeně všude zdraví, prosí, děkuje

Chci se s vámi podělit o svůj úžas nad tím, jak se nám Nevýchova dostává pod kůži a jak to prostě fakt funguje… nepřestává mě to udivovat. Největší zážitek poslední dobou je pro mě pozorovat, jakým způsobem se postupně mění Matějův (3 roky) způsob komunikace s okolím, jak sám automaticky začíná používat principy Nevýchovy a jak to funguje i pro něj.

Před pár dny jsme byli cestou ze školky na hřišti, hned si tam začal hrát s nějakým pětiletým chlapečkem, honili se a pak přiběhli kousek ode mě a dělali, že střílí na skupinku maminek hned vedle. Řekla jsem Matějovi, že se mi nelíbí, když si hraje na střílení a míří při tom na lidi. On se zarazil a chvíli kouká a pak slyším, jak říká tomu chlapečkovi: „Mojí mamince se to střílení nelíbí, můžeme si hrát na něco jiného?“ Chlapeček vypadal trochu vyvaleně, ale řekl, že jasně, a oba spokojeně odběhli jinam a hráli si na piráty.

Pak přišel k holčičce, asi roční, co ještě nemluvila, a říká jí: „Já bych chtěl na chvíli tvoji lopatičku, můžu si ji půjčit?“ Ona nic, tak to zopakoval, zase nic, tak si ji zkusmo vzal a koukal, co ona. Když nic nedělala, tak s ní odběhl a hrál si, za chvíli ji přinesl zpět a říká jí: „Děkuju.“

Uvědomila jsem si, že od té doby, co žijeme Nevýchovu, tak Matěj úplně automaticky a nadšeně všude zdraví, poprosí, děkuje. Přijde mi, že tam, kde jsem si dřív myslela, že se stydí, se najednou ochotně zapojuje do komunikace „velkých lidí“. Díky moc!

- Anna

Po těchto slovech si sedla celá sesterna i čekárna „na prdel“

Teď jsem 2. týden v Nevýchově a mám dojem, že tohle je opravdu to, co jsme všichni potřebovali. My se již dříve s dětmi domlouvali, ale nebyly to skutečné dohody. Protože naše dcerka (6) a syn (2) chodí do Waldorfské MŠ, tak jsem vždy chtěla, aby děti měly za sebe zodpovědnost a dělaly věci po svém, byly osobností a rovnocenné, ale ve vypjatých situacích jsme vždy vyletěli či poučovali. Zajeté koleje od rodičů a okolí – i když člověk v nitru věděl, že takto to nechci. Nevěděla jsem, co s tím. Ještě že jsem náhodně klikla na odkaz na Nevýchovu. Konečně vím, jak na to, díky!!!

Moje dcerka je fantastická a včera mě zase dojala téměř k slzám. Musely jsme jít na odběry krve – děsně se bála a nechtěla. Týden jsme to odkládaly. Povídaly jsme si o tom po cestě autobusem a já jí říkala, že moc dobře vím, jak to pro ni musí být nepříjemné, a že její pocity naprosto chápu a že i mně to nebývá příjemné. Kdyby plakala, tak tomu taky budu rozumět, má na to právo, ale bude mě tam mít u sebe.

Brali jí 8 zkumavek a to je i pro dospělého darda. Sestřičky jí při odběru řekly, že si může pak vzít nějakého plyšáka. Vůbec nebrečela. Když jsme zastavily krvácení a nalepily náplast, řekla jsem jí, že si může dojít a vybrat toho plyšáka, a ona šla k sestrám, podala jim ruku, poděkovala, rozloučila se a řekla jim, že ona toho plyšáka nepotřebuje, že neplakala a že ať si ho raději nechají pro děti, co ho budou potřebovat, aby jich tam měly víc. Po těchto slovech si sedla, nekecám, celá sesterna i čekárna „na prdel“. Já ji jen objala a šly jsme.

- Jitka

Já byla srab. A dcera šla za sousedem problém vyřešit 

Už nějakou dobu máme u nás ve vsi problémy se vzteklým jezevčíkem, uteče ze zahrady a jde okoloprocházejícím po nohách. Pořád jsem se vyhýbala konfliktu s majitelem, pro změnu se vzteklým důchodcem :) Prostě jsem srab a nemám ráda konflikty, čekala jsem, až to někdo vyřeší za mě...

A moje úžasná dcera (12) tam dnes zašla, nic mi neřekla dopředu, řekla pánovi, že už jí to štve, že má zničený dvoje tepláky a že chce vědět, co se s tím bude dělat. Pán odpověděl že nic, že jeho pes prostě nemá rád lidi, a naše malá na to: „Nechte si to projít hlavou, já se tu stavim příští týden s kladivem, hřebíkama a prknem, a jestli budete chtít, ten plot vám opravím.“ :) 

- Blanka Soukupová

Klárka vzala holčičku za ruku a pomohla jí překonat strach

Čím dýl se se svýma holkama snažím o parťáctví, tím víc vnímám ty bolavé věty ostatních rodičů. Zrovna nedávno v bazénu byla babička s vnučkou (2. třída) a nutila ji, aby šla k okýnku koupit lístek pro sebe a pro ni. Holčička plakala, že neví, jak to má říct, a že se bojí. A místo podpory slyšela jen: „Říkám ti to naposled. Buď to koupíš, nebo půjdu sama a ty tu budeš hodinu čekat.“ 

Bylo mi jí vážně líto. Rozsekla to naše Klárka. V listopadu jí bude 7. Nejdřív mi říká: „Proč je na ni ta paní tak zlá?“ Odpověděla jsem, že se asi neumí domlouvat. A Klárka šla za tou holčičkou a úplně na rovinu se jí zeptala: „Chceš, abych tam šla s tebou?“ Viděla jsem zkoprnělou babičku a zaskočenou holčičku.

Babička na to: „Ne! Ona se to musí naučit.“ A Klárka: „Ale já ji to naučím, když vy na ni jen křičíte.“ Vzala holčičku za ruku a šly k okýnku. Měla jsem tak strašnou radost.

A dnes ráno příhoda ve školce s mladší Zuzankou. Učitelky už ví, že my to máme jinak, ale včera jsem se potkala s kamarádkou, která si osvojila teď už druhé dítě. A ta starší, 2,5 roku, nastoupila do školky. Byla nešťastná z přístupu učitelek a zřejmě jí i nějaké dítě ubližovalo. A Hanka (maminka) se mi svěřila, že jí Alenka dělá srdcervoucí scény a ona neví, co s tím.

Zuzka už byla ve školce, když jsem ráno potkala opět Hanku s Ájou. Zeptala jsem se Hanky, jestli jí můžu zkusit pomoct. Šla jsem tedy s nimi zpět. Sotva učitelka otevřela dveře, spustila Alenka ukrutný pláč a začala se schovávat za mamku. Zavolala jsem Zuzanku a zeptala jsem se jí, jestli by mohla Alence pomoct překonat strach.

Zuzanka přikývla, odběhla si pro svého plyšáčka, chytla Alenku za ruku a zeptala se, jestli by jí nepomohl ten sloník. Ája se trochu uklidnila a řekla, že jo. Tak se jí zase Zuzka zeptala, jestli si s ní půjde hrát. Pak už jen učitelky i Hanka koukaly na to, jak holky v klidu odchází do třídy. 

- Jana Lepší

Pokud doma nechcete mít nezvladatelné dítě, které vám skáče po hlavě, a zároveň chcete, aby vaše dítě bylo otevřené, vstřícné, citlivé k druhým i zdravě sebevědomé, pak může být Nevýchova cestou i pro vás. 

Co o Nevýchově říkají:

  • Psychologové
  • Lékaři
  • Učitelé
  • Děti :)
  • Byla pro vás tahle odpověď užitečná? Děkujeme, že jste nám to dali vědět Něco se pokazilo :(