Mám se s dětmi na všem domlouvat? Jsou přece věci, které se prostě MUSÍ udělat

Ano, jsou situace, kde není na výběr. Třeba musíte už opravdu odejít ze hřiště, protože vám jede autobus. Nebo ráno musíte do 8 stihnout školku, jinak vám zavřou. Anebo musíte neodkladně na úřad a nemáte hlídání. A samozřejmě jsou taky situace, kdy dítě jede na odrážedle do silnice a na žádné domlouvání není čas.

Všechny tyhle situace jde řešit buď tak, že mu to do nekonečna opakujete a vysvětlujete, dohadujete se, křičíte, až mu možná nakonec jednu plácnete. Anebo tak, že si tohle všechno ušetříte a naučíte se to spolu zvládnout v klidu a s dobrým pocitem. A o tom je Nevýchova.

Nevýchova neznamená všechno dítěti do bezvědomí vysvětlovat a tři hodiny se s ním domlouvat, jestli teda na ten autobus půjdete nebo ne. To byste tam taky mohli sedět do večera a dobrý pocit byste z toho rozhodně neměli. Možná to kolem sebe vidíte, jak se někteří rodiče v dobré víře snaží dítě do roztrhání těla přemluvit a umluvit, zatímco ono je vůbec neposlouchá a třeba klidně dál hází ostatním dětem písek do očí. To není Nevýchova.   

Nevýchova neznamená mluvit víc, ale JINAK

Co konkrétně to znamená? Například v situaci, kdy někam musíte, říct dítěti dopředu, co se bude dít, a připravit se spolu na to, co vás čeká. Aby nebylo zaskočené, třeba návštěvou úřadu, kde to dlouho trvá a nejde tam běhat nebo brát paní úřednici papíry.

Nebo v situaci, kdy vám něco opakovaně nefunguje, třeba ranní výpravy do školky, které vždycky skončí řevem a stresem – přijít spolu na to, proč vám to nefunguje. A společně vymyslet, jak to udělat, aby to bylo pro vás oba příjemnější a školku jste stíhali.

Anebo v situaci, kdy jde o život, dítě letí do silnice – ho samozřejmě zastavit. V takové chvíli je nesmysl mu něco valit do hlavy a čekat, jestli zareaguje. Rozdíl je v tom, co uděláte potom.

Že mu nenaplácáte zadek a nezačnete na něj chrlit věci, které jste mu říkali už minule a stejně nezabraly: No co jsem ti řikala? Co jsem ti řikala?? Ty neumíš poslechnout?! Tak příště žádná motorka a hezky za ruku. A nebul, nebo ti přidám. A místo toho, až se situace uklidní, spolu najdete řešení, jak na to příště, abyste se už do téhle infarktové fáze nedostali.

Jak to konkrétně udělat, vás naučí Nevýchova.

Moje dítě je jiné. Už tohle dělám, ale nefunguje to

Možná si říkáte, že něco takového už děláte, a stejně to nefunguje. Že s vaším dítětem se nejde domlouvat. Ať už třeba proto, že je ještě malé a nerozumí vám, nebo proto, že má prostě svoji hlavu.

Jenže Nevýchovné domlouvání je něco jiného, než co si obvykle rodiče pod domlouváním představují. Není to jen vysvětlování a zkoušení „po dobrém“. A není to ani žádná strategie jako:

• kompromis (v duchu Já trochu ustoupím, tak ty taky. Minule jsem ti omalovánky koupila, i když jsem nechtěla. Takže ty se jich dneska vzdáš, platí?)
• uplácení (Když budeš na úřadě hezky hodná, koupíme pak nějakou ňamku.)
• vyhrožování (Tak já tě tu nechám a jdu sama, když nejdeš. Tak to nebudeme kamarádi, když neumíš dodržet, co jsme si domluvili.)
• vydírání (To jsem smutná, když mě takhle zlobíš. Myslela jsem, že už jsi velký kluk, přece jsme se domluvili.)
• přikazování (Polož to. Poslouchej mě, když s tebou mluvím. A nezapomeň, co jsme si domluvili, žádný ječení u doktorky.)
• zakazování (Tak dneska žádná televize, když neumíš držet dohodu.)
• ani ustupování (Dobře, jak myslíš, když teda nechceš, tak si jdi klidně do sněhu v bačkůrkách. Mě to sice štve, ale tvůj problém.)

Je to úplně jiný způsob komunikace. Otevřený, přirozený. Takový, na který reagují i děti, které ještě nemluví.

Pokud tedy teď s dětmi zažíváte

• záseky
• odmlouvání
• neposlušnost
• scény
• naschvály
• nekonečné diskutování

neznamená to pravděpodobně, že je s vaším dítětem nebo s vámi něco špatně a že vám Nevýchova nemůže fungovat. Znamená to jen, že máte příležitost změnit svoji komunikaci, která nejspíš za tím „nefunguje“ vězí.

První krok můžete udělat v našem Rodičovském seriálu zdarma.

Jak vám Nevýchovné domlouvání ulehčí život

První změny, když rodiče opustí staré strategie a začnou se s dětmi skutečně Nevýchovně domlouvat, pak vypadají např. takhle:

Moje úspěchy po 1. týdnu: Uzavíráme opravdové dohody a výsledkem je toto:

Bez reptání vyčištěné zuby, večerní mytí a převlečení do pyžama – děti navrhly, že si to zařídí u večerní pohádky v době reklam. (Jen nevím, jak nám to bude fungovat po prázdninách. :))

Celkově méně křičím a vyžaduji a děti odmlouvají jen výjimečně. Některé povinnosti dělají samy a některé hned po 1. připomenutí (požádaly mě, abych je upozornila, když na něco ještě zapomenou).

Dcera dopředu hlásí, jak má vypadat její snídaně, takže už mi ji nevrací kvůli tomu, že chleba má/nemá kůrku, rohlík je namazaný na špatné straně nebo je blbě rozpůlený, že chtěla jiný talířek... Tím naprosto odpadla ranní hádka.

Už netrvám na zapletených vlasech – dohodly jsme se, že aby nepadaly do obličeje, vyřešíme čelenkou; koupily jsme sprej na lepší rozčesávání, Markétka se češe sama a já to občas pročísnu. Přestala vyvádět, když to tahá, a hrdě hlásí, že to přeci vydrží, protože ví, že jí to nedělám schválně.

Funguje dohoda o oblečení – může mít cokoli, pokud je to čisté a bez děr. Pokud si nevšimne a já ano, jde se bez reptání převléknout.

Jsme k sobě vřelejší, je u nás teď často slyšet např. „děkuji, miláčku“ a „udělám to s radostí“.

Dcera je teď hodně spokojená sama se sebou – chodí mi hrdě hlásit, co všechno už dokáže sama a co sama vymyslela (to jsem šikovná, že jsem si sama srovnala pastelky a že ti teď pomáhám, abychom doma měli pořádek).

Syn si sám od sebe odklidil hromadu plyšáků a přišel mi to pak ukázat jako překvapení. Pak si ještě pochvaloval, jak je to teď v pokojíčku hezčí.

Já mám ze sebe mnohem lepší pocit – konečně to se svými dětmi zvládám, bez vynucování, vydírání a uplácení. Nejlepší na tom je, že jsem skoro nic neudělala – jen se víc chovám jako partner a hlídám si dohody (aby byly opravdu dohody), zmírnila jsem tlak a děti „naskočily“ samy. Za tak málo práce je to veliká a hlavně nádherná odměna.

- Petra, absolventka kurzu Nevýchovy