Jde s dítětem dělat Nevýchovu, když ještě nemluví?

I když je Nevýchova o komunikaci, nejsou to nějaké naučené věty z knížky, kterým by dítě nerozumělo. Nevýchova je o novém přístupu. O tom, že dítě od začátku berete jako malého parťáka, který s vámi přišel sdílet svět, a učíte se spolu hledat společná řešení, ve kterých je vám oběma dobře.

Mýtus: Ještě mi nic neřekne

Asi nejeden rodič si po celodenním dětském pláči povzdechnul: Já už se těším, až bude větší a řekne mi, co chce. Znáte to? A taky si přejete, aby už vaše dítě začalo mluvit? Dobrá zpráva je, že nemusíte čekat. Ono s vámi totiž „mluví“ už teď, pouze jiným způsobem.

Komunikovat neznamená mluvit

Komunikace, to nejsou jen slova a řeč. Lidé (i ti maličcí) spolu komunikují také tím, že pláčou nebo se smějí, tónem hlasu, výrazem v obličeji, pohybem nebo i tím, jak se chovají, co dělají.

Tahle neverbální komunikace je často dokonce důležitější než slova.

Koukněte sami:

„To se ti fakt povedlo“ pronesené upřímným tónem s úsměvem.
„To se ti fakt povedlo“ pronesené sarkastickým tónem s úšklebkem.

V čem je skrytý ten skutečný význam? Ve slovech? Nebo právě v tónu a výrazu druhého člověka?

Jak mluví nemluvňata

I malé dítě se nějak tváří, něco dělá, nějak se chová, vydává nějaké zvuky – a tím vším s vámi „mluví“, něco vám sděluje.

Zkuste si to teď na sobě. Poznáte, co si tučňáci říkají?

Sice nevíte, co si říkají, ale víte, co si sdělují, že jo? :) I beze slov. A stejně tak dokážete rozumět svému dítěti.

Problém není v tom, že dítě ještě nemluví, ale v tom, že rodiče nejsou zvyklí vnímat jeho projevy jako komunikaci. Čekají, až se naučí slova, a neposlouchají jeho „řeč“, kterou s nimi komunikuje už teď.

Tím vznikají jednak zbytečná nedorozumění, která pak někdy kolem dvou tří let přerůstají do dětského vztekání, protestů a scén, se kterými si rodiče nevědí rady, a jednak nepříjemné rodičovské pocity: nevím, co to dítě chce, neumím to s ním, neposlouchá mě, jsem špatná máma, neschopný rodič, moc měkký táta a podobně.

Stačí se ale naučit vnímat, co vám vaše dítě sděluje, a začít na jeho sdělení reagovat, a pak už nebude těžké, abyste se spolu dorozuměli.

Máme téměř 11měsíčního syna, s ním je ta domluva ještě trošku jiná, ALE! Zrovna včera jsem se nechala inspirovat vašimi prvními videi v kurzu a ta změna byla velmi zajímavá!

Synovi jsem opravdu nahlas řekla, jak to teď potřebuju já a jak bych to chtěla, a zeptala se ho, co by potřeboval a chtěl on… Najednou se na mě podíval, zklidnil se a začal se smát :) A já od té doby tak nějak lépe vnímám jeho potřeby a i signály, které mi dává. Je to super. Díky moc!

- Markéta Vlčková

Zmenila som nastavenie z ukľudňovača na parťáka, vyjadrila svoje rozpoloženie a poprosila o pomoc nášho 1 mesiac starého druhorodeného Fedora.

A ten sa na mňa zrazu šibalsky usmial, ja som ostala v šoku a začala som ho pozorovať a všetko mi krásne ukázal, čo potrebuje. Ešte zopárkrát ma privolal a ukázal mi, čo potrebuje, ale už bez plaču, len mrnkaním. Naozaj Katka a Nevýchova vedia, čo robia. Ďakujem.

- Veronika Danišová

Mýtus: Nerozumí mi, protože ještě neumí mluvit

Skutečnost, že dítě ještě nemluví, zdaleka neznamená, že nerozumí. Má totiž schopnost vás vnímat, díky které vám rozumí daleko dřív, než samo použije první slova.  

Můžete si to představit tak, že vás vnímá podobně jako tučňáčího rodiče z předešlého videa. Nepotřebuje rozumět konkrétním slovům, aby pochopilo vaše sdělení. Vnímá váš hlas, tón, jakým s ním mluvíte, váš výraz, vaše rozpoložení, vaše emoce.

Stejně jako to vnímáte vy třeba u partnera nebo partnerky. Poznáte například, když je naštvaný nebo utahaný a nemá na vás náladu, aniž by cokoliv řekl. Poznáte to z jeho hlasu, výrazu obličeje, z jeho chování. A klidně vám může říkat ne, nic mi není, miláčku, ale vy cítíte, že je to jinak, jeho slova nejsou to rozhodující.

Malé dítě má tuhle vnímavost možná dokonce ještě víc rozvinutou než my dospělí, protože dokud nezná slova, je to to jediné, co má. A jakmile rodič začne s jeho vnímavostí počítat a naučí se na ni reagovat, brzy začne vidět, že jeho malé dítě chápe mnohem víc, než si myslel.

Pro rodiče, když začnou s Nevýchovou, je to někdy překvapivé, někdy až fascinující podle jejich slov :), ale většinou to popisují jako dobrý pocit, že si se svým dítětem konečně rozumí.

...s Natálkou (9m) jsme se domluvily a už se nebojíme odsávačky na rýmu. Když jsem s ní mluvila, hrála si s hrající knížkou a vypadala, jako by mě vůbec nevnímala. Vše jsem jí vysvětlila dle vás a ona se na mě jen těma svýma královsky modrýma kukadlama podívala a počkala, až jí rýmu odsaju. Další odsávání probíhalo stejně – jen uviděla odsávačku, podívala se na mě a já věděla, že můžu – je to neuvěřitelný pocit, rozumět a umět komunikovat. Díky za vás!!!

- Veronika Kratochvílová

Syn 8 měsíců: Zavedli jsme před každým posazením na kýblík/nočník dotaz, na co si chce sednout. Byla jsem mile překvapená, že osmiměsíční dítě tomu rozumí a umí se rozhodnout, a hlavně ukázat, co chce. Díky tomu se už nevzteká, když se mu náhodou zrovna nechce trůnit, ale třeba si hrát. (Je úžasný sledovat, jak zjistí, že jdeme na nočník, a začne najíždět, brblá a kroutí se i při mém dotazu až do chvíle, kdy se rozhodne a ukáže rukou, na co chce jít, a pak ztichne a je v pohodě.)

- Lucie Machutová

Mýtus: Ještě z toho nemá rozum

Rozum možná ne, ale vždycky z toho má nějaký pocit. Z toho, jak k němu odmalička přistupujete, vnímá a cítí vaše dítě spoustu věcí. A od prvního dne se z nich učí.

Učí se od vás nápodobou váš přístup, váš tón, vaše reakce. A už teď se od vás učí první věty, které od něj jednou uslyšíte, až začne mluvit.

Funguje to velmi jednoduše. Když mu nasloucháte, učí se vám naslouchat. Když ho naopak neposloucháte, učí se vás neposlouchat. Když s ním bojujete, učí se s vámi bojovat. Když se vztekáte, že vám spolu něco nejde, učí se vztekat, když mu něco nejde. A když říkáte nenene, ošklivá holčička, když udělá něco, co se vám nelíbí, učí se od vás říkat nenene, když uděláte něco, co se mu nebude líbit.

Proto není jedno, jaký přístup od začátku zvolíte. Právě teď se rozhoduje o tom, jak spolu budete později vycházet. Jestli na vás bude ječet a vztekat se, nebo si v klidu řekne o to, co potřebuje. Jestli jeho první slova budou Ne! Ne! Ne! Tytyty máma! nebo Máma, pomoc.

Od prvního dílu Nevýchovy jsem zpozorovala změny. Tadeášek (19 měsíců) se už nevzteká, pokud něco nedostane, skoro nepláče, a dokonce přijde a jen tak mě obejme. Mám pocit, že si mnohem více rozumíme. Doufám, že to takhle bude pokračovat i do budoucna.

- Barbora Růžičková

Stal se zázrak, od minulého pondělí, kdy byla poslední scéna, naše holčička vůbec nebrečela, a to od narození nebyl den, co by alespoň malinko nezabrečela anebo nevznikla nějaká scéna, je to neuvěřitelný. S manželem za ní chodíme a stále se na sebe díváme – je to vůbec možný, úplně se změnila. Začala se neuvěřitelně tulit, mazlit, a dokonce dnes za mnou přišla a říká „maminko, mazlit, mazlit“. To jsem byla úplně v tranzu.

Úplně jinak se na nás dívá, a když manžel přijde z práce, už mu skáče kolem krku. Nechápu, jak málo stačilo změnit, a máme jiné dítě, teda živá a svá bude vždy, ale už místo vzteku používá slova jako „nechci v kočárku“. Předtím začala ječet a vylézat. Teď ji v klidu pustím a ona si ťape, už neběhá do silnice, když jdeme do auta, hlásí, že se připoutá sama, já ji podpořím, jak jste mi poradila, a ona po chvilce sama řekne „pomoc, maminko“. Nádhera.

Oblíkání ještě trochu dlouho trvá, ale nakonec je to bez toho řevu. Takže vám všem moc moc moc děkujeme a těšíme se na další videa.

- Lenka B.

Nevýchova s malými dětmi jde líp, ne hůř 

Malé děti obvykle reagují na Nevýchovu velmi rychle. Právě proto, že zatím mají dobře rozvinutou schopnost vás vnímat. Navíc nejsou ještě tolik zvalchované klasickou výchovou jako ty starší. Takže se nemusí nic odnaučovat a můžou rovnou „naskočit“ do Nevýchovné komunikace.

Je pro ně naprosto přirozená.Protože to není žádná teorie odtržená od života, ale přístup, který odpovídá na jejich základní potřebu si s rodiči rozumět.

Samozřejmě reagují úměrně svým momentálním možnostem. Jistěže některé věci už dokážou a jiné ještě ne, a je dobré na ně nespěchat. Stejně jako třeba nespěcháte na to, aby už miminko chodilo, když ještě ani nesedí. Vývoj nejde předběhnout. Ale vaše otevřená komunikace a vnímavost k dítěti, kterou se s Nevýchovou naučíte, způsobí, že si dokážete naslouchat navzájem a vždycky, když to bude pro vás oba možné, vyjdete si vstříc. 

Nevýchovo, jsi NEJSUPROVĚJŠÍ! Teda hned po mojí dcerce Marušce, která přistoupila na mou „hru“ na Nevýchovu takovou rychlostí, že jsem se sekla na druhém týdnu kurzu a víc nebylo třeba (zatím/napořád?) sledovat. Takže teď je to u nás „noustres“. Noustres máma a noustres dcera. Moc Vás zdravím a děkuji!!!

- Maruška Fojtíková

Když jsem změnila své myšlení a začala se své roční dcerky více ptát, co potřebuje, začala používat ukazováček a všechno, co chce, mi ukáže. Předtím to nedělala. Nevýchova mi otevřela oči, že i roční dítě dokáže „mluvit“.

- Barbora Pavelková

Ale není to na miminko moc? Na něco ještě není zralé…

Jak už tu o kousek výš zaznělo, Nevýchovná komunikace začíná tím, že se učím dítěti naslouchat, vnímat, co mi sděluje (i když třeba beze slov), a reagovat na to. To je mimo jiné obsahem kurzu. A je to taky citlivý základ pro to, aby moje komunikace na něj nebyla „moc“. 

Cílem není děťátko dostrkat k něčemu, na co ještě není zralé, přetěžovat ho a chtít po něm, aby hezky pěkně vyhovělo mým potřebám. A jestli nás tu už nějakou chvíli čtete, tak tohle je vám už určitě jasné :) Někteří rodiče to ale na začátku bohužel takhle mylně pochopí. Přečtou si třeba pár příběhů u nás na stránkách a pak říkají: „Já to s malým zkouším. Všechno mu říkám, vysvětluju mu, co potřebuju, a on to neudělá.“ 

A tihle rodiče se někdy trápí, že jsou asi nějací neschopní nebo že mají nějaké „divné dítě“, když jim to nefunguje. Očekávali, že si svého pár měsíčního broučka posadí na zem, nebo že se nad ním skloní na přebalováku, hezky mu řeknou, co a jak, on to udělá a hotovo. Ale takhle to opravdu nefunguje. 

„Udělej, co řeknu“ není Nevýchova 

Nejde po děťátku chtít, aby dělalo, co mu řeknete, a jeho z toho vynechat. Vždycky je důležité sledovat i jeho potřeby a taky jeho aktuální možnosti a dovednosti. Abyste se ho nesnažili natlačit do něčeho, čeho není v tuhle chvíli schopné. 

Například zrovna nedokáže půl hodiny počkat, než dovaříte oběd, protože teď nutně potřebuje mámu. Nebo ještě není zralé spát celou noc. Každé děťátko to může mít jinak a může se to v čase měnit. Ale nemůžete se s ním domluvit na něčem, co jde proti jeho potřebám a vývojovým možnostem. (Stejně jako se s ním nemůžete domluvit, aby už si stouplo, když jsou mu teprve 3 měsíce.) 

A nemůžete ho ani k ničemu dotlačit, pokud skutečně děláte Nevýchovu. Protože Nevýchova je především o porozumění mezi rodičem a dítětem. 

A porozumění se žádným tlakem zařídit nedá

Naopak, o co míň budete tlačit na to, že se vaše děťátko má chovat podle vašeho plánu nebo podle „návodu“, o to víc vás pak může překvapit, kde všude vám dokáže rozumět a vyjít vstříc. Důležité je: pokud už to bude v jeho možnostech. 

Víte, Nevýchova se nesnaží přechytračit vývojovou psychologii. Jistěže každý věk má svoje specifika a přirozený vývoj dítěte nejde ignorovat. 

To, co ale Nevýchova dělá, je, že přidává k vývojové psychologii rodičovské srdce, lásku a blízkost – a to je „kouzlo“, které dokáže zařídit porozumění i tam, kde slova chybí, a vstřícnost i tam, kde se zdá, že není možná. Takže se pak může stát, že dítě na naši žádost najednou zareaguje úplně jinak, než je pro děti jeho věku běžné.  

A to jsou ty příběhy, které čtete u nás na stránkách :) O tom, jak si do té doby plačtivé miminko nechalo v klidu ostříhat nehty. Nebo jak všetečné batole ochotně vyndalo z pusy figurku, když ho o to maminka požádala. Ale všechny tyhle příběhy jsou taky o tom, že nejdřív ta maminka přestala tlačit – na děťátko i na sebe, že má být nějaká „dokonalá Nevýchovná máma“ – a místo toho se zkusila zastavit a naslouchat.

Zatím jsme u prvního týdnu kurzu, ale už nějaké úspěchy jsou. S malou dcerkou (11 měsíců) je velká změna už v tom, že jsem se zastavila a zapojila do jejího světa. Jen tak si lehnu a pozoruju, jak všechno zkoumá, jak zkouší nové pohyby a jak se snaží se mnou komunikovat. A musím říct, že je to krásný svět a je mi v něm dobře. Zjistila jsem, jak mě dokáže vést tím, co potřebuje, a nejhezčí bylo, když řekla poprvé máma :) … 

- Pavla Čulíková

...byla jsem s malou u paní doktorky, a tak jsme se bavily o tom, že s malou je těžká domluva, a ona mi říká, že na internetu je taková dobrá stránka, jmenuje se Nevýchova, a doporučuje mi načerpat z ní informace :) Je fajn, že i pediatr propaguje tuto stránku ;) :) 

- Vendulka Pěkníková

Každý den je pro mne teď jedinečný. Samozřejmě, únava, někdy menší, někdy větší, ale jinak nám to neuvěřitelně krásně nevýchovně s dcerou (19 měsíců) klape. Jsme opravdoví parťáci,na všem se domlouváme. Obdivuju každou její reakci, těším se na její postřehy.

Komunikace nabrala na obrátkách. Jak je šťastná, když vidí, že chápu, co myslí, co potřebuje. Cítím v sobě klid a pohodu a najednou se se mnou nepere, když jí chci nandat bodýčko, vyčistit zuby, dát do autosedačky, kočárku, večer uspat (uspávání již 14 dní tak 15–30 minut, z dřívějších 1–2 hodin).

Důležité je, aby věděla, co po ní chci a proč a co se bude dít. Také žiju víc přítomností, užíváme se na sto procent, vymýšlíme společné hrátky. Je to úžasný. Cítím se skvěle.

- Monika Vosáhlová

Máme s manželem zakoupený celý kurz i s edicí 0–3 a jsem nadšená, jak to na našeho syna skvěle funguje. Tobimu jsou necelé dva roky a od narození to neměl úplně jednoduché. Chci jen podotknout, že je to opravdu o přístupu rodičů, mít dítě za svého partnera. Uvědomit si podstatu v sobě. Nevymlouvat se, že to nejde, ale hledat způsoby, jak to může jít – fungovat.

Náš synek je od narození hluchý a věřte tomu – i dvouleté hluché dítě dokáže tímto „jednoduchým“ způsobem komunikovat. Nehledejte překážky, ale cesty možností…

- Lucie Komínová

Jak začít

Tak co, nemáte chuť si to radši sami vyzkoušet, než dál teoretizovat o tom, jestli rozumí nebo nerozumí? :) Jestli jo, tady jeden tip: Zkuste na týden upřímně předstírat, že vám vaše dítě rozumí, a mluvte s ním tak. A sledujte, jestli se něco změnilo. Už teď na něj přece nějak mluvíte, tak co můžete ztratit, když s ním budete pár dní mluvit jinak? ;)

V nejhorším případě zjistíte, že vás opravdu nechápe. A v tom nejlepším? Objevíte vedle sebe doma malého vnímavého človíčka, se kterým si můžete začít rozumět.

Další tipy najdete třeba v Seriálu pro mámy na mateřské, kde hned v úvodních dílech uvidíte, jak jde s malými dětmi vyřešit nejpalčivější věci jako uspávání nebo přebalování. A v posledním dílu zažijete svět očima vašeho dítěte a ucítíte na vlastní kůži, co vnímá a prožívá.

Anebo je tu pro vás i celý náš kurz.

Našli jste odpověď? Děkujeme, že jste nám to dali vědět Něco se pokazilo :(