Každé dítě je jiné. Může Nevýchova fungovat u všech?

Může vám lžíce fungovat pro každé dítě? Každé dítě je přece jiné. Přesto miliony dětí jedí lžící. I když má každé jinou povahu, jiné geny, jiný temperament, s každým z nich lžíce funguje. Je to tím, že lžíce je jednoduchý a praktický nástroj. Stačí se ho naučit používat a funguje vám.

S Nevýchovou je to podobné.

V Nevýchově vám dáme nástroj, ne návod

Nevýchova není návod na dítě v duchu „udělejte tohle, řekněte tohle, to vám zabere“. Nejsou to naučené fráze ani teorie z knížek. Je to úplně jiný přístup k dítěti. Přístup, ve kterém nehledáme, jak na něj, ale jak s ním.

Jak na něj znamená, že rodič chce, aby dítě něco udělalo nebo naopak nedělalo. A hledá páku, kterou toho docílí. Problém je v tom, že právě tenhle přístup vůbec nepočítá s tím, že každé dítě je jiné.

V praxi to vypadá např. tak, že dítě zlobí, zasekne se třeba na hřišti, že nepůjde domů, rodič se ho na nic neptá a zkouší různé triky, jak ho ze hřiště dostat. Např. vyhrožuje – tak já tě tu nechám. Uplácí – tak pojď, hele, koupíme zmrzlinku. Nebo zastrašuje – mám ti dát na zadek? Ve výsledku se nakonec nějak ze hřiště dostanou, ale spokojený není ani jeden. Rodič je vyčerpaný a naštvaný, že se musí s dítětem dohadovat, a dítě je rozmrzelé a vzteklé, že se muselo podvolit.

Jak s ním oproti tomu znamená, že rodič nehledá fígle, a místo toho s dítětem opravdově komunikuje. Nechce ho jen dotlačit k tomu, aby poslechlo, chce mu rozumět, zjistit, v čem je problém. Ale také bez manipulativních strategií dítěti říká, co sám chce a potřebuje, a ptá se, co chce a potřebuje ono. A spolu najdou řešení, ve kterém jsou spokojení oba.

V praxi to vypadá např. takhle:

Změny u nás díky Nevýchově (Marta 4½ roku, Miriam 2 ¾ roku, Josefína 14m)

Odchod ze zahrady domů. Dřív = veliký řev, truc, strašný. Jasně, uplácela jsem sušenkou, jablkem, čímkoli, co zacpalo pusu, hlavně, abychom se nějak přesunuly domů. (Máme zahradu takovou, že samy tam být holky zatím nemůžou, a domů se jde kolem silnice vrátky.)

Dnes: Upozorním, že půjdem za chvilku domů, co by ještě potřebovaly? Marta natrhat kytičky, Mirinka nést klíče, Josefínka zatím názor na věc neverbalizuje, jen se šine sníst další hrst hlíny (odnesena). V klidu jdeme domů a povídáme si. Jo!

Odchod z hřiště, kde je plno kamarádů, oblíbené houpačky. Dřív řev a vzdor. Včera:

- A co byste ještě chtěly/potřebovaly?

- Já bych chtěla, mamí, na cestu ZONku do lahvičky (daly bychom si s Mirinkou napůl jablečnou, můžem?). Ať máme sílu na cestu domů, když jsme tolik skákaly na trampolíně.

OK, nemám problém, odchod bez sebemenších problémů. Jo!

- Barbora Kodetová

Rozdíl mezi návodem a nástrojem

V Nevýchově vám neřekneme: dejte dítěti na cestu lahvičku, když chcete, aby odešlo v klidu ze hřiště. To je řešení konkrétní maminky s konkrétním dítětem, na které spolu přišly a které vyhovuje právě jim dvěma. Kdybyste ho použili vy, nemuselo by vám vyhovovat ani fungovat. Protože byste jen kopírovali cizí návod.

Stejné je to se všemi návody typu: dej mu dudlík, nedávej mu dudlík, dej ho do postýlky, nedávej ho do postýlky, vyprávěj mu před spaním, ať se zklidní, nemluv na něj před spaním, ať se nerozdovádí, nauč ho psát úkoly, hned jak přijde ze školy, ať má řád, nenuť ho psát úkoly, hned jak přijde ze školy, ať si odpočine, atd. Jsou to jen cizí zkušenosti, často velmi protichůdné, které můžete naslepo zkoušet a které můžou, ale nemusí vám zabrat. Nejsou totiž o vás a nijak neřeší, že každé dítě je jiné (stejně jako každý rodič).

V Nevýchově vám proto nedáme návod na jednotlivé situace. Dáme vám nástroj, jak s dítětem najít SVOJE řešení ve SVÉ situaci. Co konkrétně to znamená?

Naučíme vás

Jak s dítětem komunikovat, abyste mu rozuměli a uměli zjistit, co konkrétně ono potřebuje. A jak se spolu domlouvat, aby přestalo vzdorovat, protestovat nebo dělat naschvály a začalo vám vycházet vstříc v tom, co konkrétně potřebujete vy.  

Jakmile tohle umění ovládnete, může vám Nevýchova fungovat s každým dítětem (i dospělým). Protože vaše řešení budou vycházet z vás a vašich potřeb, ne z rad jiných lidí, kteří o vás a vašem dítěti dohromady nic nevědí.

Jak to vypadá v konkrétních situacích

Mám radost. Dřív, když čtyřletá dcera něco chtěla, používala křik nebo pláč. Teď je vše jinak. Sama od sebe si řekne, co a jak potřebuje. Hledá a navrhuje řešení... Dnes propásla večeři. Přišla za mnou a povídá: „Mami, jak bychom to mohly udělat? Já jsem chtěla být na večeři hezky učesaná...” Holky si hrály na kadeřnictví…

- Martina

Musím vám říct náš další úspěch. Nebyl u syna (2) problém s odpoledním usínáním, ale u večerního dělal všechno, jen aby nemusel zůstat sám a spát. Když jsem se ho zeptala, co potřebuje jinak, začal mi svým jazykem něco vysvětlovat a vtom mi to došlo. On jen nechtěl zavírat žaluzii. Večerní usínání vyřešeno… :)

- Hanka

Dcerka, 4 roky, v posledních dnech nechtěla chodit odpoledne ven. „Nechce se mi ven, chci si hrát doma.“ Venku sluníčko, 22 stupňů, obloha vymetená.

Zkoušeli jsme lákadla typu: Vezmeš si kolo, půjdeme na písek, půjdeme do kravína, na letiště, skákat panáka (to miluje), kreslit na silnici (u nás není provoz), na zahradu rýpat se v záhonkách. Nic! Maminka byla zoufalá, já jako Nevýchovný tatínek jsem se zeptal:

„Proč nechceš jít ven? Co ti na tom vadí, co je špatně a jak bychom to mohli vyřešit?“ Dana: „Vadí mi, že je tam slunce a bude mi zase svítit do očí.“ Já: „Potřebujeme tedy sluneční brýle a bude to v pořádku?“ Dana: „Jo, pak to bude dobré.“

Dali jsme brýle, oblékli se a šli ven! Jednoduché, ale než mi došlo, že je třeba se zeptat…

- Petr Kolenatý

U nás by to nešlo. Moje dítě na tyhle otázky neslyší

Nevýchova není jen o konkrétních otázkách, které máte dítěti položit. To bychom se dostali zpátky k návodům – udělejte tohle, řekněte tohle, to vám zabere – které nikdy univerzálně nefungují. Nevýchova je o celkové změně přístupu k dítěti.

Vaše dítě, ať chcete nebo ne, slyší daleko víc, než jen to, co mu říkáte. Slyší tón, jakým s ním mluvíte. Slyší v něm vaši důvěru nebo naopak nedůvěru, se kterou se ho ptáte. Vnímá vaše rodičovské nastavení: jestli hledáte, jak na něj, nebo jak s ním. Jestli v něm vidíte malého spojence, který má schopnost spolupracovat a říct, co potřebuje, nebo spíš malého nezbedu, kterého musíte zpacifikovat.

Komunikace nejsou jen slova

Komunikace totiž zdaleka nejsou jen slova, ale i to, co cítíte, co prožíváte, když s dětmi mluvíte, co je za slovy. Dítě to vnímá a reaguje na to. Proto nestačí opakovat věty z audia nebo článku, položit dítěti otázku a čekat, že odteď bude sekat latinu. Je třeba změnit přístup, abyste mu skutečně porozuměli a dokázali se spolu domluvit.

A to neznamená ve všem se mu přizpůsobovat – Nevýchova má hranice

Ani o všem donekonečna diskutovat – Nevýchova není volná výchova

Anebo čekat, až povyroste a začne mluvit – Nevýchova jde i s miminky

Znamená to přestat hledat návody, jak na něj, a naučit se hledat, jak s ním. Jakmile s touhle změnou přístupu začnete, vaše dítě vám to brzy v dobrém vrátí. Přestane se chovat, jako když vás ani nevnímá, a začne mít větší ochotu vás poslouchat a spolupracovat. A vy si můžete postupně oddechnout, že už na něj žádný návod nepotřebujete, protože umíte najít řešení spolu.  

Další příklady, jak Nevýchova funguje konkrétním rodičům v jejich jedinečných situacích, najdete tady.